-

pátek 22. února 2013

Moje myšlenky z nočního Mexica



Momentálně jsem v Mexicu na svém třetím týdnu dovolené. Spolucestující šla na party s cizíma klukama, které jsme potkaly včera na pláži. Her choice. Mně stačila párty ve středu. Jako prostě nemam nervy na nějakej club,kde mi každej hrabal na zadek. Plus jsem uplně vyřízená z výletu do Chichen Itza(mayan pyramids).

Relaxuju. Přemýšlím. Netěším se zpátky. Dovolené jsou prostě bezva. Ještě jeden den a pak domů :-(. Za pár dní začínám měsíc číslo devět. Někdy si říkám, že to snad není ani pravda...ale jo, je. A už bude březen. Hezčí počasí. V zimě mám prostě furt depky. A kdo taky ne. Ale tady ne, tady je 30 stupnu. Devátý měsíc taky znamená bookování letenky domů, nebo prodloužit. Rozhodla jsem se ještě zůstat. Další rok. V jiné rodině. Je to takový buď a nebo.Rozhodně nikomu dělat debila druhý rok nebudu. Když mě budou buzerovat, balim kufry a jedu domů. Hotovo. Žádný peníze světa mi zato nestojí. Ale nechci jet ještě domů po svém prvním roce. Nějak si nedovedu představit, že se tam jenom tak zjevím. Pojedu fakt jenom, pokud bude ta další rodina na nic, nebo pokud se mi nepodaří najít rodinu, kterou bych chtěla. Už nechci matku pracující z domu, ani děti, které jsou celý den doma. Taky chci auto. Jsou věci, který se dají skousnout ten první rok, protože jste takový celý nerozkoukaný, ale na druhý rok už je to jiné.

Skoro dva měsíce je mi už dvacet. Jakoby se všechno nějak změnilo lusknutím prstu. Už vím co chci studovat, kde chci bydlet, čeho bych jednou ráda dosáhla. Cítím se tak daleko myšlením od svých vrstevníků z ČR. Bez rodiny člověk rychle dospěje a srovnají se mu hodnoty. Amen! Jsou věci, který by mi rozházely před odjezdem, dneska už ovšem ne. Potvrdilo se mi, to že člověk musí spoléhat jen a jen na sebe.

Amerika mě naučila, že člověk by měl bojovat za své sny. Ty se nedají ovšem dělat z gauče a hold se tomu musí něco obětovat. Taky nechoďte s proudem. Kolikrát jsem slyšela, že jsem blbá, že jsem nešla na vejšku. A to je, prosím, nějaká povinnost tam chodit hned po maturitě? Vždyť já bych tam byla nešťastná. Ani jsem nevěděla, co chci dělat.Vsadím se,že spousta lidí na to přijde taky...ale už třeba bude pozdě. Všichni vidí v práci aupair pouze utírání zadků. Jo,to je taky náplň, já v tom vidím školu života. Někdy mám pocit, že chci utéct, ale pak jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla.

Na konci března skončím školu. Příští týden mě čeká škola v Baltimore na víkend. Tak zase někam vypadnu. Pak šetřím na daně. A doufám, že pojedu i na Floridu a alespoň do CHicaga nebo Philly. Možná bych chtěla vidět ještě jednou NYC.

Teď jsem tu pozorovala noční oblohu. Občas jsem to dělala doma a říkala si, jak to asi vypadá na druhym konci světa. A teď to vidím.

Tak už jenom březen, duben, květen a červen...A pak rok číslo dvě. Když budu hodná holka a ta rodina taky :-)



A jedna provokativní...

1 komentář: