Nemůžu uvěřim tomu, že už se nám zase blíží víkend. Tento týden se cítím přes den tak unavená, že kdybych mohla, tak ho celý prospím. Je to asi tím úmorným počasím. Pořád vedra. I když nesvítí slunce, tak je pořád vedro kvůli té vlhkosti. Ale na jednu stranu jsem ráda, že neleje jako z konve a můžu s malým jít ven. Být zavřená doma, tak je každá minuta jako hodina. Dopoledne zabíjíme na playground a odpoledne v bazénu. Já beru cesty na playground i jako poznávačku po okolí. Bydlíme ve čtvrti, která je mezi takovou dost snobskou čtvrtí - pětimetrové hradby, venkovní kamery,drahá auta. A všude jsou cedule, že tam smí vstoupit jenom majitelé domů nebo jejich návštěvy. Ale je to nejhezčí část našeho sousedství a stejně tam chodíme. Hold mě zavřou :D
Jsem rozhodně jediný člověk v celém Marylandu, který tu chodí pěšky. Včera jsem šla pěšky tak dva kilometry a nikde nikdo. Věřím tomu, že až budu mít auto, tak si do toho obchodáku, který je od nás tak pět minut, taky pěšky nepůjdu. Samozřejmě hromadná doprava je tu téměř nulová...úmyslně říkám téměř..rozhodně to není nic, co by tady chtěl člověk používat. Docela mě ale zaráží, kolik aupairek tady nemá auto a třeba jezdí na kole. Vůbec nevím, jak to dělají, v tom provozu.
Jinak zatím docela šetřím. Výhoda toho nemít tady auto :-D. Za tři měsíce mě čeká dovolená a potřebuju z každé výplaty našetřit kolem 60 USD. Což se snad v pohodě dá.
No a jinak jsem měla v úterý zážitek jako z Americkýho filmu. Šli jsme do kina na film "TED", kupovali jsme si lístky venku u okénka, pak šli, nabrali popcorn, dali na něj karamel, máslo..a koupili colu. Myslela jsem, že dám za kino víc jak deset dolarů, ale každé úterý jsou všechny filmy za šest! Což je levnější, než multikino v ČR. Jela jsem tam s aupairkou Němkou a její další německou kamarádkou a jejím americkým klukem. Tak jsem si říkala, jaký to bude fajn, že všichni budou mluvit anglicky. Ne, kdepak..zase mezi sebou mlely Němky německy a ten její borec vypadal, že už je na to zvyklej.To je pro mě prostě k nepochopení. Jinak film se mi líbil a smála jsem se pořád, akorát mi teda místy vadilo, že 90% vtipů a vtipných situací bylo vytvořeno vlastně z nadávek a sprostých slov. Ne, že bych mluvila nějak extra slušně a spisovně, ale to je jedna z věcí, kterou nemám ve filmech úplně ráda.
A ted si půjdu dát pořádnou porci zmrzky, jako odměnu za čekání v Social security office.
čtvrtek 12. července 2012
sobota 7. července 2012
První pracovní týden a víkend
Můj první pracovní týden shledávám dobrým. Jelikož byl ve středu 4th July, znamenalo to pro mě volno.
V podstatě jsem každé ráno vstala na osmou a udělala malýmu snídani, někdy už byl najezený a pak jsme si šli hrát a potom k bazénu. Trávit s dětmi čas venku je prostě o mnoho lepší, než být s nimi doma. Doma se táhne každá minuta, kdežto venku to šíleně utíká. Tento týden bylo: vedro,horko,vedro,vedro,horko a nic jiného. Do bazénu to máme kolem deseti minut chůze a vždycky když jsem táhla ten kočárek s malym, tak jsem myslela, že umřu. A když jsem to řekla malýmu, tak řekl:"Přestaň umírat!" :-D
4th July jsem si myslela, že budou lidé prožívat nějak...víc. Teda, já sama nevěděla co od toho čekat. Byli jsme ve Washingtonu DC na parade. Což byla zajímavá podívaná, ale v tom vedru to bylo k nepřežití. HM se jen tak mimochodem zmínila:"Hele, víš, že vedle nás bydlí chlápek, který bude osobním lékařem Obamy?" Wooow, dream job, huh :-). Ne, asi to je job za solidní peníze, ale totálně bez soukromí.
Ve čtvrtek přišla moje koordinátorka. Moc milá ženská. HM říká, že má někdy problém ji rozumět, protože je z Indie. Já ji rozuměla tak nějak všechno. Já už jsem vytrenovaná od Španělů,Italů,Korejců a jiných Asiatů.
Na pátek jsem se těšila. Výplata, že jo :-D. A pak fitko. Zajímavý je, že už jsem tam byla třikrát uplně zadarmo. Vždycky mi řeknou, až přijdu příště, dostanu nějaký pass na týden zdarma, ale pořád mi to oddalují, tak jak to tak vidím, budu tam chodit tak měsíc zdarma. Good for me! Ale fakt to tam mam ráda. S HM tam chodíme tak na půl devátou večer, pak si tam dáme sprchu a přijdu domů mrtvá a hned spím. Je to super chodit spát servaná únavou...takovou tou pozitivní únavou, nebo jak to říct.
A dneska jsem byla s jednou aupair z Německa na večeři. Je moc fajn. Její kámoška je ale typická Němka. Když mluvila na ni, tak jenom v němčině. Ok, vím, že je to jednodušší, ale c'mon. Naštěstí mě nepomlouvaly :-D. Němčinu jsem dělala devět let. Ale nechci v Americe mluvit německy. Možná bych chtěla, kdybych ji uměla tak dobře.
Musím říct, že mám oproti jiným aupairs dream schedule. Od osmi do dvou a pak jsem off. Víkendy volné. A rodiče doslova kluka odhánějí ode mne, protože je to moje volno. Ani neperu malýmu, jenom udělám oběd, občas snídani, poklidím hračky. Tento týden jsem dělala 29 hodin. HM mi počítá hodiny. V pondělí jsem dělala 6 hodin, ale ona mi napsala devět, protože jsem si s malým hrála, když slavila narozeniny. Pro mě to byla fun. Když se člověk cítí jako doma, tak asi nemá tendenci si říkat; hele hrála jsem si s klukem, když jsem měla mít off...
Jsem tu spokojena, žádný homesick. Strašně moc nového...že mi to dala zabrat vlastně i vzpomenout si, co všechno se událo.
V podstatě jsem každé ráno vstala na osmou a udělala malýmu snídani, někdy už byl najezený a pak jsme si šli hrát a potom k bazénu. Trávit s dětmi čas venku je prostě o mnoho lepší, než být s nimi doma. Doma se táhne každá minuta, kdežto venku to šíleně utíká. Tento týden bylo: vedro,horko,vedro,vedro,horko a nic jiného. Do bazénu to máme kolem deseti minut chůze a vždycky když jsem táhla ten kočárek s malym, tak jsem myslela, že umřu. A když jsem to řekla malýmu, tak řekl:"Přestaň umírat!" :-D
4th July jsem si myslela, že budou lidé prožívat nějak...víc. Teda, já sama nevěděla co od toho čekat. Byli jsme ve Washingtonu DC na parade. Což byla zajímavá podívaná, ale v tom vedru to bylo k nepřežití. HM se jen tak mimochodem zmínila:"Hele, víš, že vedle nás bydlí chlápek, který bude osobním lékařem Obamy?" Wooow, dream job, huh :-). Ne, asi to je job za solidní peníze, ale totálně bez soukromí.
Ve čtvrtek přišla moje koordinátorka. Moc milá ženská. HM říká, že má někdy problém ji rozumět, protože je z Indie. Já ji rozuměla tak nějak všechno. Já už jsem vytrenovaná od Španělů,Italů,Korejců a jiných Asiatů.
Na pátek jsem se těšila. Výplata, že jo :-D. A pak fitko. Zajímavý je, že už jsem tam byla třikrát uplně zadarmo. Vždycky mi řeknou, až přijdu příště, dostanu nějaký pass na týden zdarma, ale pořád mi to oddalují, tak jak to tak vidím, budu tam chodit tak měsíc zdarma. Good for me! Ale fakt to tam mam ráda. S HM tam chodíme tak na půl devátou večer, pak si tam dáme sprchu a přijdu domů mrtvá a hned spím. Je to super chodit spát servaná únavou...takovou tou pozitivní únavou, nebo jak to říct.
A dneska jsem byla s jednou aupair z Německa na večeři. Je moc fajn. Její kámoška je ale typická Němka. Když mluvila na ni, tak jenom v němčině. Ok, vím, že je to jednodušší, ale c'mon. Naštěstí mě nepomlouvaly :-D. Němčinu jsem dělala devět let. Ale nechci v Americe mluvit německy. Možná bych chtěla, kdybych ji uměla tak dobře.
Musím říct, že mám oproti jiným aupairs dream schedule. Od osmi do dvou a pak jsem off. Víkendy volné. A rodiče doslova kluka odhánějí ode mne, protože je to moje volno. Ani neperu malýmu, jenom udělám oběd, občas snídani, poklidím hračky. Tento týden jsem dělala 29 hodin. HM mi počítá hodiny. V pondělí jsem dělala 6 hodin, ale ona mi napsala devět, protože jsem si s malým hrála, když slavila narozeniny. Pro mě to byla fun. Když se člověk cítí jako doma, tak asi nemá tendenci si říkat; hele hrála jsem si s klukem, když jsem měla mít off...
Jsem tu spokojena, žádný homesick. Strašně moc nového...že mi to dala zabrat vlastně i vzpomenout si, co všechno se událo.
pondělí 2. července 2012
První dny v Americe
Do Annapolisu ve státě Maryland jsem se dostala 28.června 2012 a právě tady se bude odehrávat moje roční dobrodružství. Momentálně nám tady nejde net, tak uvidím, kdy se tento článek objeví na internetu. Doufám, že to bude nejpozději v pondělí. Z pátku na sobotu tady byl storm, že lítaly střechy, rozpůlilo to stromy a dokonce ve Washingtonu DC ten strom rozpůlil dům, že jsme mohli vidět lidem do kuchyně. Někteří z HM kamarádů jsou už od pátky bez proudu a těžko říct, kdy jim to nahodí. Prostě Amerika…o víkendu se tu nedělá. Ještě bych teda měla podotknout, že jsem tu apokalypsu zaspala :-D
Rodinka mě vyzvedla na letišti v Baltimore, a hned jsme jeli domů. Bylo kolem 7pm místního času. Překvapivě jsem necítila žádný jet lag. Normálně jsem si vybalila, vysprchovala a šla spát v půl desáté. Což je pravda, že na mě bylo trochu brzo. V ČR jsem chodila spát v jednu a to jsem ještě čumákovala do stropu do půl druhé. V pátek měla HM volno z práce, aby mi ukázala co a jak. Den pro ně začíná snídaní v 8 am. Což pro mě znamená vstávání v 7:20-7:30. Čili, je to ok.
Malej je úžasnej a je vidět, že ho nenechávají jenom tak růst jako samorost. Na to, že je mu 2,5 roku, je neuvěřitelně upovídaný, usměvavý a hlavně není rozmazlený. Jasně, taky se umí vztekat, ale které dítě to nedělá, že. Třeba když jsem přijela, tak mi chtěl nést kufr, který samozřejmě neunesl. Tak začal brečet, a pak mě napadlo dát mu dárek. Krtečka. Je z něj moc nadšenej a hned ho pojmenoval Salty. Jak někdo může pojmenovat Krtečka Salty :-D. HM mi říkala, že on je typ dítěte, které si vystačí hrát s jednou hračkou nebo hrou po celý týden a na konci týdne budu z toho vyřízená. Už od druhého dne mi říká tak 100x denně: „I like you Mavíí“…a jednou řekl, když jsem mu dala samolepky: „You know Mavíí, sometimes I really like you, Mavíí“ Prostě bezprostřední dítě.
V pátek jsme šli do bazénu. Kluk tam běhal v největším pařáku bez čepice. Ale být ve vodě se v tom pařáku hodilo (102 F + vlhkost). Ve dvě jsme dali malýho do postele a spinkal dvě hodinky. Další věc, která mě překvapila je to, že oni ho dají do postele a řeknou mu bye a on se sám uspí. Překvapilo mě to samozřejmě příjemně. Večer mi HM naplánovala večeři s jednou Američankou. Šly jsme do Cheesecake factory. Dala jsem si burger a samozřejmě ho nesnědla. A vůbec jsem neměla místo na jejich cheesecake. Tak příště.
V sobotu mě vzali do DC. Škoda, že bylo takové vedro, člověk by si to užil víc. Ale nevadí. DC mám za rohem a není tam problém vyrazit každý víkend. Už se těším na všechna muzea a památníky. Jediné, co jsem viděla z blízka byl slavný Monument. Je to tááák obrovský. A potom jsme jeli koupit mi noční stolky a židli do IKEA. Jelikož jsou všechny IKEA téměř totožné, tak mi to připomnělo tu naši. A po návratu jsem padla a spala dvě hodiny. Přišla jsem na to, že dát si šlofíčka uprostřed dne je neuvěřitelně povzbuzující. Určitě nechci spát dvě hodiny denně odpoledne, ale zkusím si dát denně 30 minut po „šichtě“. Jinak, miluju moji king bed. I pokojík. Akorát trpím kvůli klimošce. Mám definitivně nejstudenější pokoj v baráku. A ta klima se tady nedá regulovat. A ještě hned pod oknem mám nějaký generátor, takže tady nikdy není ticho.
A pokud můžu soudit z prvního dojmu, tak rodina je super. Mají zájem se dozvědět něco o mně a chtějí mi tu udělat super rok. Teď jsem si zrovna dávala oběd. Sendvič. Ale tuším, že asi nikdy nebudu jíst k obědu sendvič s jelly a burákovým máslem.
Rodinka mě vyzvedla na letišti v Baltimore, a hned jsme jeli domů. Bylo kolem 7pm místního času. Překvapivě jsem necítila žádný jet lag. Normálně jsem si vybalila, vysprchovala a šla spát v půl desáté. Což je pravda, že na mě bylo trochu brzo. V ČR jsem chodila spát v jednu a to jsem ještě čumákovala do stropu do půl druhé. V pátek měla HM volno z práce, aby mi ukázala co a jak. Den pro ně začíná snídaní v 8 am. Což pro mě znamená vstávání v 7:20-7:30. Čili, je to ok.
Malej je úžasnej a je vidět, že ho nenechávají jenom tak růst jako samorost. Na to, že je mu 2,5 roku, je neuvěřitelně upovídaný, usměvavý a hlavně není rozmazlený. Jasně, taky se umí vztekat, ale které dítě to nedělá, že. Třeba když jsem přijela, tak mi chtěl nést kufr, který samozřejmě neunesl. Tak začal brečet, a pak mě napadlo dát mu dárek. Krtečka. Je z něj moc nadšenej a hned ho pojmenoval Salty. Jak někdo může pojmenovat Krtečka Salty :-D. HM mi říkala, že on je typ dítěte, které si vystačí hrát s jednou hračkou nebo hrou po celý týden a na konci týdne budu z toho vyřízená. Už od druhého dne mi říká tak 100x denně: „I like you Mavíí“…a jednou řekl, když jsem mu dala samolepky: „You know Mavíí, sometimes I really like you, Mavíí“ Prostě bezprostřední dítě.
V pátek jsme šli do bazénu. Kluk tam běhal v největším pařáku bez čepice. Ale být ve vodě se v tom pařáku hodilo (102 F + vlhkost). Ve dvě jsme dali malýho do postele a spinkal dvě hodinky. Další věc, která mě překvapila je to, že oni ho dají do postele a řeknou mu bye a on se sám uspí. Překvapilo mě to samozřejmě příjemně. Večer mi HM naplánovala večeři s jednou Američankou. Šly jsme do Cheesecake factory. Dala jsem si burger a samozřejmě ho nesnědla. A vůbec jsem neměla místo na jejich cheesecake. Tak příště.
V sobotu mě vzali do DC. Škoda, že bylo takové vedro, člověk by si to užil víc. Ale nevadí. DC mám za rohem a není tam problém vyrazit každý víkend. Už se těším na všechna muzea a památníky. Jediné, co jsem viděla z blízka byl slavný Monument. Je to tááák obrovský. A potom jsme jeli koupit mi noční stolky a židli do IKEA. Jelikož jsou všechny IKEA téměř totožné, tak mi to připomnělo tu naši. A po návratu jsem padla a spala dvě hodiny. Přišla jsem na to, že dát si šlofíčka uprostřed dne je neuvěřitelně povzbuzující. Určitě nechci spát dvě hodiny denně odpoledne, ale zkusím si dát denně 30 minut po „šichtě“. Jinak, miluju moji king bed. I pokojík. Akorát trpím kvůli klimošce. Mám definitivně nejstudenější pokoj v baráku. A ta klima se tady nedá regulovat. A ještě hned pod oknem mám nějaký generátor, takže tady nikdy není ticho.
A pokud můžu soudit z prvního dojmu, tak rodina je super. Mají zájem se dozvědět něco o mně a chtějí mi tu udělat super rok. Teď jsem si zrovna dávala oběd. Sendvič. Ale tuším, že asi nikdy nebudu jíst k obědu sendvič s jelly a burákovým máslem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)