První dny v Americe

Do Annapolisu ve státě Maryland jsem se dostala 28.června 2012 a právě tady se bude odehrávat moje roční dobrodružství. Momentálně nám tady nejde net, tak uvidím, kdy se tento článek objeví na internetu. Doufám, že to bude nejpozději v pondělí. Z pátku na sobotu tady byl storm, že lítaly střechy, rozpůlilo to stromy a dokonce ve Washingtonu DC ten strom rozpůlil dům, že jsme mohli vidět lidem do kuchyně. Někteří z HM kamarádů jsou už od pátky bez proudu a těžko říct, kdy jim to nahodí. Prostě Amerika…o víkendu se tu nedělá. Ještě bych teda měla podotknout, že jsem tu apokalypsu zaspala :-D
Rodinka mě vyzvedla na letišti v Baltimore, a hned jsme jeli domů. Bylo kolem 7pm místního času. Překvapivě jsem necítila žádný jet lag. Normálně jsem si vybalila, vysprchovala a šla spát v půl desáté. Což je pravda, že na mě bylo trochu brzo. V ČR jsem chodila spát v jednu a to jsem ještě čumákovala do stropu do půl druhé. V pátek měla HM volno z práce, aby mi ukázala co a jak. Den pro ně začíná snídaní v 8 am. Což pro mě znamená vstávání v 7:20-7:30. Čili, je to ok.
Malej je úžasnej a je vidět, že ho nenechávají jenom tak růst jako samorost. Na to, že je mu 2,5 roku, je neuvěřitelně upovídaný, usměvavý a hlavně není rozmazlený. Jasně, taky se umí vztekat, ale které dítě to nedělá, že. Třeba když jsem přijela, tak mi chtěl nést kufr, který samozřejmě neunesl. Tak začal brečet, a pak mě napadlo dát mu dárek. Krtečka. Je z něj moc nadšenej a hned ho pojmenoval Salty. Jak někdo může pojmenovat Krtečka Salty :-D. HM mi říkala, že on je typ dítěte, které si vystačí hrát s jednou hračkou nebo hrou po celý týden a na konci týdne budu z toho vyřízená. Už od druhého dne mi říká tak 100x denně: „I like you Mavíí“…a jednou řekl, když jsem mu dala samolepky: „You know Mavíí, sometimes I really like you, Mavíí“ Prostě bezprostřední dítě.
V pátek jsme šli do bazénu. Kluk tam běhal v největším pařáku bez čepice. Ale být ve vodě se v tom pařáku hodilo (102 F + vlhkost). Ve dvě jsme dali malýho do postele a spinkal dvě hodinky. Další věc, která mě překvapila je to, že oni ho dají do postele a řeknou mu bye a on se sám uspí. Překvapilo mě to samozřejmě příjemně. Večer mi HM naplánovala večeři s jednou Američankou. Šly jsme do Cheesecake factory. Dala jsem si burger a samozřejmě ho nesnědla. A vůbec jsem neměla místo na jejich cheesecake. Tak příště.
V sobotu mě vzali do DC. Škoda, že bylo takové vedro, člověk by si to užil víc. Ale nevadí. DC mám za rohem a není tam problém vyrazit každý víkend. Už se těším na všechna muzea a památníky. Jediné, co jsem viděla z blízka byl slavný Monument. Je to tááák obrovský. A potom jsme jeli koupit mi noční stolky a židli do IKEA. Jelikož jsou všechny IKEA téměř totožné, tak mi to připomnělo tu naši. A po návratu jsem padla a spala dvě hodiny. Přišla jsem na to, že dát si šlofíčka uprostřed dne je neuvěřitelně povzbuzující. Určitě nechci spát dvě hodiny denně odpoledne, ale zkusím si dát denně 30 minut po „šichtě“. Jinak, miluju moji king bed. I pokojík. Akorát trpím kvůli klimošce. Mám definitivně nejstudenější pokoj v baráku. A ta klima se tady nedá regulovat. A ještě hned pod oknem mám nějaký generátor, takže tady nikdy není ticho.
A pokud můžu soudit z prvního dojmu, tak rodina je super. Mají zájem se dozvědět něco o mně a chtějí mi tu udělat super rok. Teď jsem si zrovna dávala oběd. Sendvič. Ale tuším, že asi nikdy nebudu jíst k obědu sendvič s jelly a burákovým máslem.